18 Srp 2013 (Kávové) střípky z jižní Etiopie

Etiopie je nádherná země. Neuvěřitelně rozmanitá. Ale drsná pro život. Člověka všudypřítomná africká atmosféra naprosto strhne. Tolik, že po návratu začne šetřit na další cestu. Takto bych shrnula téměř měsíc strávený v této zemi do několika vět.

Vydali jsme se na konci června do jižní Etiopie, a ač by se hodně lidí divilo, všichni jsme si oddechli, že jsme zmizeli z těch šílených středoevropských pařáků do příjemného klimatu. Tak k nám bylo místní počasí milosrdné.

Nutno na začátek poznamenat, že cílem a motorem naší cesty byla především radost z cestování a touha po poznání místní fauny, lidí a jejich mentality, gastronomie,… a káva – ta byla zpestřením a takovou třešinkou na dortu. A jako správná kávomilka pohybující se na půdě kolébky kávy jsem byla pořádně natěšená.

7

6

Rub a líc ročních období

Přelom června a července, během něhož jsme se do jižní Etiopie vydali, poodhalí krásu kávovníků jen velice spoře.  Třešinky jsou ještě zelené, a pokud nastanou vytrvalé deště, jež jsou pro tyto měsíce typické, celá přírodní scenérie získává posmutnělý nádech.

Každé roční období má své kouzlo a nezaměnitelnou atmosféru, a upřímně, byla by škoda nedocenit jeho krásy, i když nám právě ukazuje svoji odvrácenou tvář. Přesto, když jsem při průjezdu oblastí Kaffa hleděla z okénka na neúprosné uplakané počasí, které nám bránilo vydat se do člověkem téměř nedotčených lesů, kde rostou překrásné divoké kávovníky, nemohla jsem se ubránit pocitu rozmrzelosti.

Vláďa, který do Etiopie jezdí už 20 let, mi tehdy prozradil, že pokud se chce člověk vydat do této země za cílem proniknout do tajů kávy, neměl by se sem vypravit v červnu ani v červenci, ale na podzim*. V jeho pozdní etapě  tu káva dozrává a je připravena ke sklizni. Ze všech stran na vás září krásně červené kávové třešinky, místní lidé připravují ručně vyráběné pletené košíky na sběr a počínají zralou kávu sklízet. A to musí být teprve podívaná!

*míněno roční období našich zeměpisných šířek (září-listopad)

1

Tento kávovník si na období sklizně ještě pár měsíců počká.

Povídej. Zajímáš mě!

Nemusím snad ani popisovat, jak jsem výskala radostí u každého spatřeného kávovníku, ani třeba to, jak jsem svýma zvědavýma očima přímo hltala každý pohyb ženy, která připravovala kávu, byť jsem obřadní ceremoniál viděla už po několikáté. Čemu jsem ale propadla naprosto, bylo vypravování. Vyprávění o kávě, vztahu místních lidí k ní, skrytých libůstkách při její konzumaci – to dokázalo udržet moji pozornost na dlouhé hodiny. Vlastně to krásně dotvářelo vše, co měl člověk na očích, a přesto mu to zůstalo určitým způsobem skryté.

Jedním z nejhezčích zážitků vůbec bylo pro mě pozvání místních na návštěvu k nim domů. Ta bezprostřední otevřenost a projev přátelství je pro středoevropana prostě ohromující. Strávili jsme u Vojtka a jeho rodiny několik příjemných hodin povídáním prakticky o všem možném. O střetu kultur, o našich zemích, předsudcích, skrytých zlozvycích… Nejprve u kávového obřadu, který jsem měla celý jako na dlani, a poté u nejedné sklenky lehce alkoholického medového nápoje zvaného tej [tedž], který svojí štiplavostí a chutí připomíná náš burčák. A je při větší konzumaci stejně tak zrádný :-).

Čas. Ten se na návštěvě stává bezvýznamnou veličinou. Jen příjemně plyne… A všechna slova, která jsou pronesena, se stávají zarytou vzpomínkou, nesmírně cennou. Hodiny strávené s místními lidmi považuji za jedny z nejsilnějších a velice cenných zážitků. A servírovaná káva se při těchto chvílích stává důležitým pojítkem, symbolem přátelství a toho, že jste vítáni.

8

Etiopský kávový obřad je vždy nesmírně pěknou podívanou.

Kávovník sem, kávovník tam. Kávovník, kam se podívám!

Už jen z gest místních lidí, kteří se rozhovořili o kávě, jste mohli vyčíst to, že k ní mají velice blízký vztah a jsou s ní velice úzce spjatí, a že jsou na tuto ve světě tak žádanou surovinu patřičně hrdí. A mají být vskutku na co. Vždyť jen samotné pěstování kávovníků je tu oproti jiným zemím jedinečné.

Pokud byste hledali rozsáhlé kávovníkové plantáže, nepochodili byste. Kávovníky se tu stále pěstují a sklízí především tradičním způsobem. Co si pod tím jen představit… Do posledního sousloví se totiž schovají hned tři nejčastější způsoby, jak se zde kávové třešinky získávají.

Prvním jsou planě rostoucí kávovníky, které se rozprostírají v tropických horských oblastech jihozápadní Etiopie. Výnos z těchto plodin má ale na celkové produkci etiopské kávy jen minimální podíl v řádu několika procent. Sice minimální podíl – zato narazit na takový kávovník v divoké přírodě přináší pro našince maximální požitek :-).

Dalším způsobem je cílené vysazování kávovníků farmáři do primárních lesů jižních a jihozápadních oblastí Etiopie. Jde vlastně o takový sympatický polodivoký způsob pěstování této dřeviny, který jsem měla to štěstí spatřit na vlastní oči pár kilometrů od Bongy, byť v záplavě tisíců kapek deště.

Ovšem nejčastějším a široce rozšířeným způsobem pěstování kávy, který se týká také oblastí jižní a především jihovýchodní Etiopie, je …vlastně pěstování „na zahrádce“, jak bychom řekli hezky počesku. Na něm se nejvíce podílejí hlavně drobní farmáři, kteří se o rostliny po celý rok starají, ať už v podobě odstraňování plevelu, či hnojení. Obecně ale není žádnou vzácností, že obyvatelé i těch nejmenších vesniček mají u svých obydlí vysázené kávovníky. Je to pro ty, kteří žijí v pro kávovník příhodných klimatických podmínkám, přirozené jako dýchání.

9

I za těmito domky se mohou skrývat vysázené kávovníky.

Zrnko bychom měli… A co se zbytky?

Takhle jednou v autě mě napadla jedna z mnoha zvídavých otázek. „Hele, Vláďo, co tady dělají lidé se slupkami z kávových třešinek? Využívají je nějak? U nás teď zažívají boom pod názvem cascara a dělají se z toho různé nápoje.“ Z přední sedačky se ozval smích, Vláďa nevěřícně kroutil hlavou a dodal: „To jako fakt? Tady to berou jako odpad. Jen některé hodně chudé rodiny na jihu z toho dělají čaj a to se jim za to ostatní i smějí.“

Geleb, jak se nápoj z usušených kávových slupek řekne amharsky, jsem měla možnost ochutnat u jedné rodiny kmene Tsamayů, kde jsme noc přespávali. Věřte, že i když ráno nebývám moc čilá, po jednom loku gelebu jsem byla rychle na nohou. A rozhodně to nebylo z kofeinové nálože, kterou nápoj obsahuje. Vlažné, nedobré, hodně slané cosi, v čem plavou louhující se slupky, mě probudilo velice obstojně. Slaná pachuť mi ještě nějakou chvilku nepříjemně ulpívala na jazyku. Ale člověk to prostě musel ochutnat! Celá já…

Kdo zaváhá, nežere…

… to jsem si v Etiopii v přeneseném slova smyslu několikrát zažila. Třeba když jsem chtěla vyměnit svůj velký šátek za jeden z těch překrásných pestrobarevných, kterými se halily místní ženy. Tak dlouho jsem otálela, až jsme se dostali do oblastí, kde takovouto pokrývku hlavy či jiných částí těla nijak zvlášť nevyznávají a měla jsem po ptákách…

Nebo když jsem si chtěla koupit místní surovou sůl, která je chuťově specifická a jednoduše jiná než ta naše. Pořád jsem si říkala: „To koupím příště.“ Ale ono už žádné příště nebylo… Své udělá spousta faktorů – shon, časový press, v navštíveném městě se zrovna v daný den trhy nepořádají a místní krámky chtěnou surovinou nedisponují, a tak dále. Proto situace, kdy jste spatřili trhovce s žádaným zbožím, byla jedinečná a muselo se toho patřičně využít. Že jsem k takovému prozření došla až na konci pobytu, kdy jsem si nadávala do blbejch, nemusím snad ani zmiňovat :-).

Na mé největší potěšení, tedy kávu, jsem si počkala téměř na konec cesty, který jsme trávili v regionu Kaffa. Do té doby jsme se nezdržovali na územích, kde by se káva kdoví jak pěstovala, tudíž jsem ani nevnímala její dostupnost v podobě zelených zrnek či třešinek. Nikoho snad ale nepřekvapí, že ve městě Jimma, centru regionu Kaffa, a přilehlém okolí nebyl s kávou sebemenší problém. Koukala na vás jednoduše z každého rohu. Prodávala se buď v místních krámcích již navážená a zabalená, nebo na trhu, kde jste si nabírali zrnek dosytosti, mohli jste si je i řádně prohlédnout, zda jsou v pořádku a vůbec hodna vašeho kupu. A tak mé poslední birry vzaly za své :-).

5

I takto si můžete za pár birrů zakoupit kávu, ať již zelená zrna či sušené kávové třešně.

Kovářova kobyla rozhodně nechodí bosa

Etiopská kávová kultura stojí po stovky let na pevných základech. Těmi neochvějnými stavebními kameny, které dělají toto místo z hlediska kávy tak jedinečné, jsou tradice předávané po staletí z generace na generaci. Troufám si tvrdit, že i přesto, že pojedete do Etiopie s velkými očekáváními, nemůžete odjet zklamaní.

Kdekoliv jsem ochutnala kávu připravenou tradičním způsobem, byl v ní kus Afriky. Zprvu plná sladké chuti místního zralého ovoce, nesmírně živá a na konci trochu trpká jako zdejší život. Ale pokaždé nezapomenutelná. Jako Etiopie.

11

10

Arba Minch, jezero Chammo.

 

You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can leave a response, or trackback from your own site.
Leave a Reply

XHTML: You can use these tags: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>